O2 Nadace logo

Děti patří domů... co to všechno znamená?

Děti patří domů... co to všechno znamená? - Fotka
22.2.2022 Autor: Nadace O2
Děti patří domů je nestátní, nezisková organizace, která se zabývá problematikou náhradní rodinné péče. Když se řekne „náhradní rodinná péče“, většině lidí se asi jako nejznámější termín s tím spojený vybaví pěstounská péče. Vedle doprovázení pěstounských rodin pracují v organizaci, ale i na projektech hostitelské péče a starají se o tzv. respitní pobyty dětí v pěstounské péči a o vzdělávání pěstounů.

Jak se liší hostitelská péče od té pěstounské?

Pěstoun si dítě bere „do rodiny“, často jde o mladší děti, u kterých se dá ještě spousta věcí ovlivnit. V co největší možné míře „supluje“ normální rodinu.

Hostitelská péče je určená pro děti a dospívající mladé lidi zůstávající v dětských domovech. Snažíme se pro ně najít tzv. hostitele, to znamená lidi, kteří by je v tom domově navštěvovali a byli s nimi dlouhodobě v přátelském kontaktu, umožňovali jim náhled na život běžné rodiny. Není tu a priori předpoklad, že by se posunula do pěstounské péče. Často se poskytuje starším dětem.

Mají tyhle dva typy péče něco společného?

Určitě to, že díky nim přijde dítěti z dětského domova do života jeden konkrétní člověk, který tu v rámci možností je jen pro něj. V dětském domově je o děti samozřejmě skvěle postaráno (nejen po materiální stránce), ale je to přece jenom „děcák“. Tety se mění, není tam ta vazba.

Jak se můžu jako obyčejný člověk do hostitelské péče zapojit?

Jako první bych asi doporučila podívat se na stránky projektu Dobroděj, kde najdete všechny užitečné informace ohledně hostitelské péče. Najdete tu navíc odkaz na paní doktorku Zezulovou, na kterou je možné se obrátit s dalšími dotazy. A jsou tu i tipy na kurzy, online vzdělávání a přípravy.

Hostitelem se může stát prakticky kdokoliv, kdo má zájem. V dnešní době naštěstí v dětských domovech sice už máme mnohem míň dětí, než tomu bylo před lety. Pravda je ale ta, že některé děti skutečně nemají možnost dostat se do pěstounské rodiny, nebo třeba i v pěstounské péči byly, ale z nějakých důvodů se to nepovedlo. Dnes jsou dětské domovy velmi prorodinné, přesto to prostě není běžná rodina. Dítě žije v jakési „ochranné bublině“, nerozhoduje o nákupech, neučí se opravit kolo, neví, co se stane, když třeba mámě něco rozbije – chybí zkrátka běžné rodinné vazby a vztahy. Hostitel pomáhá dítěti s přechodem do dospělosti.

Na co se má takový hostitel připravit?

Většina hostitelů vstupuje do projektu s velkým nadšením pro to, že pomůže a bude prospěšný pro nějaké dítě. Je důležité si uvědomit, že v tu chvíli začínáte ve svém životě naprosto novou věc, a že i pro vás to bude pravděpodobně nejen přínosné, ale i náročné.

Je potřeba si uvědomit, že děti z dětských domovů se na základě předchozích životních zkušeností v dospělých nejednou ohromně zklamaly. Navázání jakéhokoliv pozitivního vztahu je pro ně proto daleko obtížnější, než si vůbec dokážeme představit. A přitom ho právě ony velice silně potřebují.

Je důležité, aby si člověk ověřil, jestli třeba nemá přehnané ideály, a aby se na všemožné situace dokázal co nejlíp připravit. V tomhle směru nám právě Nadace O2 hodně pomohla, a finančně nás podpořila. Pořádáme kurzy pro samotné hostitele, ale i kurzy pro sociální pracovníky. Kromě jiného mají vést k lepšímu plánování a využití hostitelské péče.

Liší se nějak děti z dětského domova a děti, které vyrůstají v běžných rodinách?

Děti, které vyrůstají v dětském domově, se tam zpravidla ocitají proto, že v jejich životě už do základu, od začátku, nebylo všechno správně. Mohlo se dokonce stát, že měly hlad, neměly si na koho vytvořit citovou vazbu, nebo si ji vytvořily k naprosto nesprávnému člověku... mohly zažít i týrání, násilí, zneužívání... V pozdějším věku pak můžou reagovat sice různě, ale ta deprivace a neschopnost navazovat jakékoliv vztahy se někde promítne. Bývají asi méně bezprostřední, jsou v kontaktu s ostatními obezřetnější. Tam je na místě ze strany dospělých, ať už pěstounů, hostitelů, vychovatelů, schopnost velikého pochopení.

Je něco, co byste do budoucna rádi přidali do své současné nabídky? Plánujete nějaké novinky?

Určitě se pár věcí rýsuje. Za všechny mě napadá možnost mentoringu dětí, které opouštějí pěstounské rodiny a jdou do života. Ať už jde o nalezení první práce, nebo jiné věci. A pak je tu právě hostitelská péče, která má velký potenciál, daří se pro ni získávat odbornou veřejnost i uchazeče. Tady bychom rádi dál šířili povědomí o téhle možnosti a dobrou praxi s ní.

Jak vnímáte spolupráci s Nadací O2?

Nad neziskovkami a pomáhajícími organizacemi obecně se samozřejmě neustálá vznáší „otazník“ ohledně nedostatku financí. Můžete mít sebelepší myšlenku, ale je potřeba ji taky materiálně podpořit, aby se mohla rozvíjet. Je velice vzácné mít silné a dlouhodobé podporovatele se sociálním přesahem – třeba právě jako O2. Jsme samozřejmě vděční za všechny dary a podporu, ale když nám například anonymní dárce pošle určitou částku, chybí tam právě ten sociální přesah. Proto jsme rádi za spolupráci s paní Olgou Ruttnerovou, vážíme si toho, že podporu organizace Děti patří domů vnímá tak zodpovědně. I díky Nadaci O2 pak můžeme svoje projekty realizovat.