Chceme být slyšet, říkají neslyšící. Co všechno nabízí a dělá Tichý svět?

Tichý svět – chráněná pracoviště je nezisková organizace, která propojuje svět slyšících a neslyšících. Cíl je jasný, přinést rovné příležitosti pro osoby se sluchovým postižením. Ovšem tato vize nemá jednoduchou cestu. Proto Tichý svět realizuje programy a projekty směřující k podpoře neslyšících a pomoct jim začlenit se do většinové společnosti. Tento neviditelný hendikep je okolím dost často podceňován a přehlížen a jak říkají sami neslyšící: “Chceme být slyšet!”.  Neziskovou organizaci představí její ředitel Leoš Mačák. 

Lidé s jakýmkoliv postižením to nemají ve společnosti vždy jednoduché. S čím podle Vašich zkušeností neslyšící nejvíce „bojují“?

Nejčastěji asi bojují s předsudky. Na jednu stranu má většina lidí zažitou představu, že absence sluchu přece není žádný problém a vše se dá přece napsat. Na druhou, jakmile se zaměstnavatel poprvé setká se zájemcem o práci, který má postižení sluchu, ochota vytvořit mu vhodné podmínky a zamýšlet se nad možnými způsoby komunikace prostě většinou není. Najednou je to složitější, než si mysleli. Přijdou totiž často na to, že to není jen o tužce a papíru, ale že přijetí takového uchazeče stojí trochu více úsilí, ochoty a změn.

Jakým způsobem může člověk podpořit vaši organizaci?

Naše organizace se dá podpořit mnoha způsoby. Tím nejjednodušším je podpořit naše provozy tak, že se stanete naším pravidelným zákazníkem, hostem. Zajít do kavárny, objednat si něco z cukrárny, nechat si něco ušít nebo chodit na kurzy znakového jazyka. To je pro nás ta největší podpora, a proto tyto provozy vznikly.  

Pokud by někdo rád přispěl finančně, máme sbírkový účet, kam lze zaslat peníze, a díky takovým darům pak můžeme podpořit provozy, které se třeba v daný čas potýkají s nedostatkem zakázek. Občas také děláme různé sbírky a kampaně na podporu konkrétních projektů, které řeší nějaký momentální nedostatek, problém. Stalo se tak například během kovidu, kdy jsme museli zavřít kavárnu i její pojízdnou verzi v podobě karavanu.

Je těžké se naučit znakový jazyk? Pořádáte nějaké kurzy pro veřejnost?

Pořádáme. Máme oddělení Tichého jazyka, kde pracují velmi zkušení neslyšící lektoři, kteří učí širokou i odbornou veřejnost český znakový jazyk. 

Co se týká složitosti, to je velmi individuální. Znakový jazyk je vizuální a motorický, má svou gramatiku a pravidla, která se od češtiny liší. Je to jako s každým jiným jazykem. Je mnoho lidí, kteří se potýkali s učením mluvených jazyků a kterým prostě tento vizuální jazyk naprosto vyhovuje. Pak jsou lidé, kteří mají trochu problém s motorikou a ti třeba mohou pociťovat počáteční nejistotu. Každopádně je to krásný, živý jazyk, který nás učí vyprávět rukama, zapojovat jiné části mozku a přináší nám nové vjemy. Často slýcháme, že se studenti na kurzy velmi těší, protože je to pro ně možnost být na chvíli v jiném módu a svým způsobem si odpočinout.

Jedním z vašich projektů je i pražská Tichá kavárna a cukrárna, kde pracují neslyšící nejen jako číšníci, kuchaři nebo cukráři. Co bylo nejtěžší na otevření takového podniku? A z čeho máte v rámci tohoto projektu největší radost?

Nejtěžší na provozování gastronomie je stabilita. Jelikož je kavárna umístěna na pražském sídlišti Ládví, našimi zákazníky jsou převážně místní obyvatelé. Nesmíme naše pravidelné hosty zklamat a zároveň je potřeba vymýšlet nové nebo obměněné produkty v nabídce, tak aby měli stále zájem kavárnu navštěvovat.  

Další těžkou věcí, ale dosti samozřejmou, je udržení kvality služby, aby zákazník nepoznal, že v kavárně pracují osoby se zdravotním postižením. Toto zjištění by mělo být až jakýmsi bonusem.  
Radostí za celou dobu provozu kavárny i cukrárny bylo spousty. Jsme rádi, že úzce spolupracujeme s městskou částí Praha 8. Nedávno jsme totiž přestěhovali cukrářskou výrobu do krásných, nových a větších prostor, které jsou majetkem Prahy 8. Je skvělé, že oba provozy stále fungují a přežily i pandemickou krizi. Ve spojení s touto tématikou musím zmínit radost z toho, kolik lidí nám přispělo v crowdfundingové sbírce na portálu Donio. Díky finančním darům dál vaříme kávu a pečeme nejen dorty.

Plánujete do budoucna nějaké další projekty nebo aktivity?

V pandemickém období vznikly naše dva nejmladší projekty. Nejdříve Tichá jehla - švadleny a posléze Tichá pošta - kurýrní služba. V současné chvíli tedy máme šest provozů dohromady s cca 80 zaměstnanci. Do budoucna neplánujeme rozšíření, ale rádi bychom se soustředili na ustálení jednotlivých oddělení tak, aby byla schopná ustát vnější ekonomická rizika.

Je znakový jazyk mezinárodní, nebo má každá země unikátní gesta?

Znakový jazyk mezinárodní není. Je to stejné jako s mluvenými jazyky. Každá země má svůj vlastní, a dokonce se i v rámci jedné země můžeme setkat s “nářečími”.

V čem vám podpora Nadace O2 nejvíce pomohla?

S nadací spolupracujeme již od roku 2015 a vzniklo tak krásných šest projektů. Bylo by nefér upřednostnit jeden před druhým, protože každý měl úspěch v dané cílové skupině, kterou jsme si nastavili. Největší pomoc vnímáme v samotné přítomnosti nadace a vůli pomáhat. Jsme rádi, že jsme stabilním partnerem a těšíme se na další spolupráci v budoucnu.

Nadace O2 i letos podpoří Tichý svět, a to v rámci programu Ruku na srdce pro neziskovou organizaci.