Aktivně pro Nadaci O2

Zuzana Pšajtová, Senior Business Development Manager

Zuzka ve svém volném čase píše blog, je aktivní mentorkou v programu SmartUp a kromě dalších aktivit ještě vymyslela s kolegy speciální týmový kalendář. Jeho prodejem vydělali 7 000 Kč, které věnovali Nadaci O2.

Jak ten nápad na kalendář vůbec vznikl?

Tvorba týmového kalendáře vznikla úplně náhodou. Prostě jsme si to v týmu vymysleli. Teda já a  kolegyně Hanka. Znáte to – bavíte se a najednou vám nad hlavou svítí žárovka. Strhnout do aktivity zbytek týmu nebyl moc problém. Tyhle akce mi většinou tým odsouhlasí, protože jim jinak hrozí ustavičný teror z mojí strany (v podobě fňukání, brečení a popotahování nudlí). A o to nikdo nestojí. Navíc se  nápad opravdu chytl, hlavně díky vidině možného výdělku pro Nadaci O2. Myslím, že to byl nakonec větší tahák na prodej než samotný obsah kalendáře. ☺

Jak jste vytvářeli samotný koncept kalendáře?

Nejvíc nám dalo zabrat vůbec vymyslet, jak bude kalendář vypadat a co má sdělit. Chtěli jsme, aby to bylo o  nás a našem týmovém duchu. Takže finální verze vypadá takto: Černý podklad, křídou dopsané texty, fotka každého z nás přiražená k jednomu konkrétnímu měsíci. Každý měsíc má změněný název podle toho, co má daný člověk rád. Takže například já mám svoji fotku u měsíce červenec, který se ale jmenuje Blogenec. Protože ráda píšu. Sice ne moc vtipně, ale píšu. ☺

Během pár dní jsme si našli studio, domluvili focení, přinesli večeři a rekvizity. Nafotili použitelné i  nepoužitelné snímky, upravili do použitelné i nepoužitelné podoby. ☺ Odeslali do tisku a za týden jeli do Ústí nad Labem pro tři krabice hotových kalendářů. Následovalo obcházení lidí ve firmě s tvrdým tlačením prodeje kalendářů všem kolegům, jejich kolegům a dětem jejich kolegů. Nakonec jsme prodali více než sto kusů a vydělali si tak na zaplacení studia, nákladů na výrobu a Nadaci O2 jsme odevzdali krásných 7 000 Kč.

Proč to děláš? Proč vymýšlíš takové aktivity?

Proč to vůbec dělám? Protože mě nebaví chodit do práce jenom kvůli excelu a mailům. Protože jsem v týmu vnímaná jako organizátorka mimopracovních aktivit a spojovací článek. Protože můj tým je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou v práci mám. A  zdravý a semknutý tým nevytvoříte tím, že vedle sebe budete sedět. Musíte spolu něco vytvořit a něco zažít.

[*image 11:Kalendar.jpg*]

Dušan Morman, Development Manager a Jiří Kubal, Senior Trenér

Dušan s Jirkou mají na starosti Rozvoj a vzdělávání ve  značkových prodejnách O2. Každý rok tak proškolí kompletně jejich osazenstvo – od managementu až po konzultanty. A právě na těchto školeních letos vybrali přes 22 000 Kč, které věnovali na interní sbírku Změňme lidský příběh.

Jak to celé vzniklo?

První běh celého letošního školení byl určen pro manažery prodejen. A jedno z témat, které jsme na školení měli, byl tzv. „yes man“ – to znamená, že říkáme zákazníkům „ano“ a tedy řešíme a plníme jejich požadavky a přání. A abychom to účastníkům dostali pod kůži, zavedli jsme pravidlo, že kdokoliv řekne během prvního dne „ne“ na jakoukoliv otázku (např. i na otázku „Mohu si přisednout?“), zaplatí poplatek. No a za ten den jsme tak vybrali kolem 5,5 tisíce korun. Podobnou aktivitu míváme na školeních standardně a vždy to bylo využito jako budget na večerní posezení, nebo na nákup dodatečného občerstvení. Letos nás napadlo, že bychom to mohli věnovat na dobrou věc. A  všichni s tím souhlasili. Během večera ještě někteří dobrovolně (už bez onoho pravidla) přispěli a tak jsme vybrali přes 12 000 Kč.

A tím to skončilo?

Ne, podobnou výzvu jsme pak aplikovali i na dalších bězích, s konzultanty prodejen. Ti si mohli zvolit, zda se k akci připojí a  zda si jako „trest za ne“ zvolí právě toto peněžní variantou. Některé skupiny se rozhodly připojit a věnovat finance také na dobrou věc. A díky tomu jsme vybrali dalších necelých 10 000 Kč.

Tohle bylo poprvé, co jsme udělali něco za celý kanál. Navíc nám to krásně sedlo ke konceptu „yes man“, kde se snažíme vždy zákazníkovi pomoci. Takže jsme rádi, že se to pomáhání tak trochu přelilo a že jsme díky financím vybraným na školení mohli pomoci i někomu, kdo to potřebuje.

[*image 9:Untitled-design.jpg*]

Barbora Janků, Senior Specialista pro trénink a vzdělávání

Bára je  neutuchající studnicí nápadů, které pomáhají skrz Nadaci O2 různým organizacím, zejména v pardubickém kraji. Ať již to je pečení pro dobrou věc pro Helppes, sportovní odpoledne pro Hospic v Chrudimi, nebo plánovaná sbírka oblečení pro Charitu Chrudim, Bára akce s lehkostí a úsměvem zorganizuje a  dokáže své kolegy pro věc nadchnout.

Jak tě napadlo pomáhat těmto organizacím?

Ono mě to vlastně nenapadlo. Je  to prostě moje nějaká přirozenost a moji úžasní rodiče mě vychovali v té víře, že je třeba pomáhat všem, kteří pomoc potřebují. Spíše jsem se léty  musela naučit směrovat tu pomoc a svoji energii tam, kde je to opravdu třeba a má to dle mého názoru smysl.

Proč to děláš?

Ty důvody jsou tři:

První je sobecký. Různé dobročinné aktivity dělám proto, že mě to prostě baví, přináší mi to naplnění a  smysl mého života.

Druhým je to, že když jsem v nelehkých životních situacích byla já, měla jsem skvělou rodinu a věrné přátele, kteří mě v tom nenechali. Ne každý má takové štěstí. Člověk si  musí vše vybojovat sám, ale kolikrát stačí jen ta podpora a víra, že v tom člověk není sám. Toto si každý den potvrzuji díky svým přátelům, rodině, šéfům a kolegům, holkám a klukovi z Nadace O2, kterým bych si touto cestou dovolila poděkovat, že jsou se  mnou a inspirují mě. :-)

Můj třetí důvod plně vystihnou dva citáty od Mahátmy Gándhí:
„Nespolupracovat se zlem je naší povinností stejně tak, jako spolupracovat s dobrem.“
„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“

Jak se ti daří do toho motivovat ostatní?

Já vlastně nějak ani nevím… Prostě to tak nějak funguje. Je to i  tím, že k sobě přitahuji lidi, kteří to mají stejně. Ale jsem pyšná na to, že někdo, kdo je pro mě velkou oporou a  vzorem mi nedávno sdělil, že díky tomu, jaká jsem já, se snaží na svět koukat trochu jinak, více emočně. To je odměna ze všech největší. Nenásilně jsem změnila kousek světa kolem mě…